Opravdu můžou bacily za naše nemoci? Ovšem naše bacily mají ve skutečnosti zájem na našem zdraví, protože to jistí i jejich život. Problémem je však hlen.
Ve škole jsme se učili, že pan Pasteur zjistil, že když nás přepadne nějaká nemoc, že to vlastně jsou bacily, které nás přepadly a tu nemoc způsobily. Je to trochu vulgárně řečeno, ale vystihuje filozofii současné veřejné zdravovědy. Na základě toho se nacpáváme antibiotiky, které ty zlé bacily mají vytlouci.
Jenomže skutečnost je trochu jiná. Kdesi jsem se dočetl, že člověk s sebou běžně nosí asi 3% svojí hmotnosti v podobě bacilů. To u člověka hmotnosti okolo 70kg představuje asi 2kg bacilů, především ve střevech. Nejedná se o nepřátele našeho těla, ale o jeho souputníky, kteří mají zájem na našem zdraví a životě, protože to podmiňuje jejich vlastní život. Jsou to vlastně naše symbiotické organizmy. Zajímavé je, že množství a skladba bacilů se zásadně nemění ani při nástupu nějaké klasické „bacilové“ nemoci.
Co to tedy vlastně je taková ta klasická nemoc, jako třeba angína? To je stav, kdy část bacilů změní z nějakého důvodu svůj metabolizmus a tak namísto spolupráce s tělem, kdy se podílí na trávení, nebo kdy vytváří pro tělo důležité enzymy, začne vytvářet látky, se kterými si tělo nemusí vědět rady. Pokud se na to podíváme skrz současné „neodarwinistické“ vývojové teorie (teorie sobeckého genu), pak takový bacil je v podstatě blbec, který koná proti zájmu svého vlastního genu, protože ať už léčbou, nebo předčasným úmrtím svého nositele, si tento bacil zkracuje svůj vlastní život.
Tak tedy jinak: Bacil je do té změny metabolizmu přinucen. Představme si například, že tělo je silně znečištěno odpadními látkami, které se tělu nedaří dostatečně účinně dostat z těla. Říkejme takovým látkám hlen. A tyto látky našeho milého bacila obalí – a tím ho vlastně přidusí. No a přidušený bacil chce-li přežít – a to chce – musí upravit svůj metabolizmus, tedy přestane být „hodným“ bacilem a stane se „špatným“ bacilem.
Teď do tohoto prostředí nacpeme Penicilín (můžete dosadit i jiná Vaše oblíbená antibiotika…). Pokud jde o účinek antibiotik, tak většinou jde o to, že buď bacila poškozují při množení, nebo při trávení. Ale my máme nešťastného a přidušeného bacila, který skrz tu hromadu bordelu okolo nemá dost potravy a tedy není ani schopen se normálně množit. Samozřejmě, něco málo se k němu dostane, ale je toho málo, vhodné tak akorát na to, aby si na ten jed (antibiotika) zvyknul. A tak si bacil pomaloučku zvyká na antibiotika a pomaloučku vyrábí jed, který se ještě pomaleji uvolňuje (zase skrz to svinstvo) do těla. A my se divíme, že ty antibiotika účinkují čím dál pomaleji a jsme pořád napůl nemocní.
Možná se zdá, že jsem zanedbal to, že existuje mnoho nemocí, které se velice snadno šíří. Tyto nemoci lze pomocí bacilů, které na sebe vzájemně prskáme, vysvětlit velice snadno. Ale bylo by dobré si uvědomit, že ne všichni poprskaní těmi bacily onemocní. Je to pouze o vnímavosti, tedy spíše o tom, jak snadno se na nás ty bacily uchytí, jak je nakrmíme a jak snadno je naše imunitní obrana zachytí a zničí. Nebezpečnost spíše než na samotných bacilech je na příčinách vnitřních (tedy stavu vnitřního prostředí těla) a vnějších (zjednodušeně počasí a oblečení).
Skoro bych zapomněl na drobnost: Těch „špatných“ bacilů není až tolik, většina je stále ta „dobrá“. A ti „dobří“ nemají nijak omezený metabolizmus a antibiotika konzumují naplno. Takže je naší kvalitní léčbou úspěšně zdecimujeme a tím si vyrobíme další problém, protože ty „dobré“ bacily budou chybět. Možná si někteří vnímavější konzumenti antibiotik všimli, že během takové léčby trochu zhubnuli.
No a neměl bych zapomenout ani na to, že antibiotika vesměs vedou k devastaci imunitních reakcí těla, ale o tom někdy příště. Z vlastní zkušenosti vím, že obnova imunity po „nemírném“ užívání antibiotik trvá roky a pochybuji, že by většina lidí byla ochotna vše související podstoupit.
Tedy, nejprve ty bacily pomocí hlenu podusíme, aby začaly vyrábět jedy, a potom navrch je ještě naučíme na antibiotika. I když třeba ty antibiotika zaúčinkují, tak to vlastně dlouho nepoznáme, protože to hlenové pouzdro jedovaté metabolity vypouští hodně pomalu a třeba i dlouho po smrti toho bacila.
Takže závěr: Naše nemoci jsou naším problémem, do kterého namáčíme svoje bacily. Klíčem je hygiena – ale hygiena vnitřního prostředí těla, klíčem je hlen. Ovšem i ten hlen je jen následek – hojnosti, které se těšíme a nedostatku vlastní disciplíny.