Kdo je to Achnaton? A kdo je to Mojžíš? Myslím, že to byla jedna a ta samá postava.
Za vlády Amenhetepa III. dosáhl starý Egypt ohromného rozkvětu. Vše se dařilo, země byla silná a v okolí neměla rovného, vše bylo v nejlepším pořádku. A panovník měl syna Amenhetepa … jenomže v tom byl kámen úrazu. Chlapec to sice byl celkem vzdělaný, ale krátce řečeno byl to asi lidově řečeno magor a také asi trochu křiváček. Což o to, ani to by nemusela být hrůza, protože následnictví ovládalo vysoké úřednictvo a byla zavedena pravidla, která by takovéto lidi měla být schopná vyloučit, jenomže když se panovníkovi tak dařilo, tak přece i jeho syn bude stejný, takže se zásadní námitky proti Amenhetepovi mladšímu neobjevily …
Taková vsuvka: starý Egypt byl sice z našeho pohledu monarchií, kde moc dědili potomci, ale doba trvání tehdejších dynastií byla vlastně velice krátká. Vlastně jen výjimečně trvaly přes sto let. Pokud prostě potomek nevypadal příliš nadějně, dostal úkol, na kterém skončil. Tedy sice monarchie, ale následník byl v rukou úřednictva. Achnaton byl členem 18. dynastie, trvající v době jeho nástupu na trůn již skoro 200 let, tedy dost dlouho.
Předesílám, že mnohé z dějin okolo Achatona na trůn je v oblasti spekulací, je to prostě již více, než 3300 let. Amenhetep mladší asi nastoupil na trůn jako spoluvládce svého otce a takto to celkem bez problémů fungovalo několik let. Přesněji řečeno po jistý čas na trůně byl klid. Pravděpodobně po smrti otce se vše změnilo. Amenhetep změnil svoje jméno na Achnaton a zahájil to, čemu se říká náboženská revoluce. Mladík se zhlédl v bohu Slunce, jménem Aton a celý svůj další život i vládu podřídil jeho kultu. Za tím účelem složil i oslavnou píseň, ale o tom později. Achnaton se přestal starat o správu říše, namísto toho zakazoval kulty dalších bohů egyptského panteonu, bůh Aton se stal jediným správným bohem a jediného boha měli poddaní vzývat a vyznávat jej.
Egyptské pojetí božství, a vlastně i pojetí božství v Číně, alespoň, jak jsem jej pochopil, bylo jiné, než jak chápeme Boha ve světě judaistickém, křesťanském i muslimském. Dnes máme Boha za jakési Univerzum, ovšem vybavené zároveň i vůlí. Toto je pojetí Achatonovo a podle mého mínění má problém s logikou, neboť míchá podmět i předmět do jediného těla. Na jedné straně je všehomírem a tedy předmětem, na druhé straně má svoji vůli a tedy je vykonavatelem, podmětem. Přestože církevní filozofové udělali hodně pro to, aby tento problém setřeli, je tento dualizmus dodnes důkazem duševní poruchy Achnatona. Tehdejší pojetí božství bylo jiné, kromě toho existovaly vlastně dvě roviny, jak se na božství hledělo, řekněme odborná a laická. V rovině odborné byl bůh pouze konkrétním vyjádřením určité objektivní a velmi často, ale ne nezbytně, abstraktní, síly, zatímco v rovině laické to byla projekce a personifikace této síly pro potřeby její prezentace a vysvětlení formou slavností. Tímto způsobem lze kupříkladu snadno vysvětlit božství vládce Egypta – panovník byl jedinou osobou v zemi, která měla právo vzít život poddaným – toto byla jeho výsada a tedy síla, znamenající božství. To, čemu říkáme modlitby sice existovalo, ale v rovině duševních cvičení. Zároveň, ano, existovalo kněžstvo, jenomže se spíše jednalo o odborný aparát vykonávající určité společenské funkce. Například Amonovo kněžstvo, Achatonem nejtvrději napadnuté a v Egyptě nejvýznamnější, fakticky vytvářelo síť zodpovídající za úrodu – ať už obsluhu sledující záplavy, či agronomické odborníky na venkově, nebo správce státních sýpek. A samozřejmě zajišťovali přípravu nových specialistů ve školách.
Achaton prostě stanovil, že lid se bude klanět pouze a jenom Atonovi. Ostatní svatyně měly být zničeny. Vzhledem k tomu, že Achnaton zanedbával svoje povinnosti panovníka, začala v Egyptě dlouho nevídaná bída a Achnaton se to rozhodl řešit konfiskací obilí v sýpkách Amona, čímž ovšem definitivně rozvrátil hospodářství země. Když už jsme u jeho vlády, bude dobré si připomenout, že je nejasný osud jeho hlavní manželky, bájné Nefertiiti. Jsou názory, že vládu země vlastně vykonávala ona a později se stala obětí jeho náboženského fanatizmu. V jistou chvíli se také rozhodl a v prostoru mezi Horní a Dolní zemí založil nové hlavní město Achetaton. Možná proto, aby nebyl obtěžován těmi, kdo se odmítali podřídit jeho náboženskému diktátu. Jeho kroky byly naprosto nesmyslné, zcela zbytečně vyvolal v zemi teror. Přirovnat se to dá pouze k juntě, která se na jaře 2014 zmocnila vlády na Ukrajině.
Tutanchamon a Aje, Achnatonovi nástupci, začali tlumit agresívní náboženskou politiku a Haremheb ji potom zcela zavrhl.
Ale zpátky k Achnatonovi, protože to nejzajímavější teprve přichází. Achnaton byl totiž vystřídán na trůně, aniž by byl pohřben! Nejde o to, že by byl třeba později za Haremheba odstraněn, on tam podle archeologů prostě nikdy nebyl uložen! Nástupcem je Tutanchaton, který vlastně formálně podporuje Atonovův kult, takže neexistuje rozumné vysvětlení, proč by Achnaton neměl být pohřben do předem připraveného hrobu, do něhož byla uložena jeho rodina. A to je obrovský otazník a prostor pro spekulace.
Je zde totiž ještě jeden příběh. V té době vzniká Izrael a podle pověstí jej zakládá jakýsi Mojžíš (Moše), který prý z Egypta vyvedl otroky, jimž dal svobodu a založil s nimi, jako ‚vyvoleným lidem‘ Izrael. Podle tradic k tomu mělo dojít za Hatšepsut, tedy nějakých 120 let před Achnatonem. Podle historiků k tomu ovšem mohlo dojít později, možná až koncem vlády Ramese II, tedy nějakých 120 let po Achnatonovi. To je zajímavé. Ještě zajímavější je skutečnost, že výšeuvedený hymnus na oslavu Atona je velmi podobný 104. žalmu židovského Talmudu. A nakonec, ve Starém zákoně se praví, že Mojžíš byl královského rodu a že za něj došlo v Egyptě k bídě. Prostě Achnaton do toho pasuje zcela perfektně a příliš mnoho náhod nebývá náhodou.
Když si řekneme, že některé prvky této legendy budou asi vybájené (velikost procesí a doba tažení pouští), tak nám zbývá docela reálný příběh panovníka, kterému začala hořet půda pod nohama. Proto sebral své věrné s jejich rodinami, pravděpodobně mezi dvořany, a utekl s nimi z říše. Cestou někde kolem hory Sinaj mu asi definitivně ruplo v bedně, pardon, uzavřel smlouvu s Bohem a založil první monotheistické náboženství.