Dějepis se učíme proto, abychom se vyvarovali chyb svých předků. Ovšem je dějepis, tak, jak se učí na škole a jak se stává obecným povědomím, opravdu v pořádku? Jelikož můj zájem o dějepis ve škole nekončil nabiflováním letopočtů a jmény králů a bitev, tak jsem časem začal mít v některých oblastech pochybnosti. A při podrobnějším průzkumu jsem začal nacházet menší, či větší nesrovnalosti. A takových případů se v dějepise nachází mnoho. Ovšem, jako v každé pořádné pohádce, mezi všemi těmi případy jsou tři mystifikace, které přesahují vše ostatní. A, jako na potvoru, přestože se odehrály v minulosti a v rozpětí více než třech tisíc let, každá z nich má vlivem toho, že nejsou správně pochopeny veřejností, velký podíl na současných problémech.
Jako úvod vezmu to, s čím jsem začínal. Byla to doba mých gymnaziálních studií a začalo to Karlem IV. Výklad jeho vlády zněl a dodnes zní tak, že nejprve musel vykoupit nemovitosti, které zastavil jeho otec, nedobrý král Jan Lucemburský. A potom začala zlatá doba jeho vlády … Ovšem letopočty související s jeho vládou říkají něco jiného. Na začátku své vlády zakládá univerzitu a staví most, aby asi o desetiletí později údajně kvetoucí království upadlo do krize, z níž se až do smrti Karla IV. nevybralo. Veliký panovník tak na konci své vlády ze zoufalství staví Hladovou zeď a začíná se kupčit s odpustky. Promiňte, ale to nevypadá na skvělou vládu, ale spíše na obstojný průšvih.
Toto mě chytlo a začal jsem hledat v knihách. V prvé řadě jsem si uvědomil, že Karel IV. vládl ve prospěch církve a že v té době prakticky nikdo mimo církev neuměl psát a veškeré informace o té době pocházejí z církevních zdrojů. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej … ano, toto je příčina takového opěvování Karla IV.
Vše nasvědčuje tomu, že Karel IV. byl energický a šarmantní člověk a měl velké štěstí, že se narodil do královské kolébky, ale, upřímně řečeno, pro dobrého vládce to je trochu málo. Dobrý vládce je totiž takový, který dokáže zajistit své zemi mír a prosperitu. Jenomže za vlády Karla IV. v Čechách začíná pověstná doba lapků. A kromě toho: Dobříšský genealog, zesnulý pan Kříha, mi vyprávěl, že za Karla IV. se v Čechách poprvé rozšířilo pořekadlo, že ‚práce je ten poslední způsob, jak přijít k penězům‘ a že tehdy v Čechách začaly padat ceny hospodářských nemovitostí. A to nemluvím o velikém přízraku, jménem obročí.
Samozřejmě, že za to vše Karel IV. nemohl. Jak jsem časem zjistil, problémy Českého království byly podstatně širší a souvisely s feudální krizí související s pádem Přemyslovců, kdy v důsledku času nabyly vrch odstředivé tendence a království se vlastně samovolně rozpadalo. Konání Karla IV. mi potom připadá, jako zavírání očí před realitou – on prostě situaci nerozuměl, když vlastně i díky politickým a i manželským postojům svojí matky se jakoby ‚díval ze špatného břehu‘ a neměl ponětí, co s tím. Nádhera jeho trůnu a moci ho měla ochránit před nepříznivými skutečnostmi. Domnívám se, že naopak, jak jeho otec, Jan Lucemburský, i jeho syn, Václav IV., situaci viděli podstatně realističtěji. Jan Lucemburský vlastně vyvážel domácí válku do zahraničí a Václav IV. nakonec provedl podstatné reformy, kterými zastavil rozpad království. Ale o tom někdy jindy. Ono je do celé této velmi zajímavé historie zamotáno podstatně více osob a událostí. A má nakonec také velký vliv i na naši současnost.
Ale toto je jen malý český rybník. Jak jsem již uvedl, vedle takových malých a středních fabulací, existují i velké.
Kdo je to Achnaton? A kdo je to Mojžíš? Myslím, že to byla jedna a ta samá postava.