O odsunu a vyhnání Němců z Československa.
Všeobecně se vina za „vyhnání“ Němců svádí na komunisty. Ale to je poněkud mimo. Komunisté vlastně byli „internacionalisté“ a nějaké národnostní otázky pro ně byly vlastně podřadné. To už vyplývalo z jejich ideologie.
Pokud se však začteme do dějin odboje, vyjde najevo, že požadavek na odsun vynesl nekomunistický odboj a od něj ho za svůj přijal Eduard Beneš. Beneš potom dokázal tuto záležitost podsunout vítězným spojencům, takže to vypadalo, že tento požadavek je jejich.
Zajímavostí je, že nekomunistický odboj se vlastně konce války nedožil, ale jeho myšlenka jej nakonec přežila a došla uskutečnění. Němci s ním za Heydrichiády tvrdě zatočili – protože konec-konců atentátníci se o něj během svého pobytu v protektorátu opírali. Jinak si ale nedělejme žádné iluze, protože pro Němce to byla jen vhodná záminka, kterou dostali přímo naservírovanou pod noc. Ostatně je zajímavé, že existují pochybnosti o tom, že Heydrich zemřel na následek zranění po atentátu. To zranění prostě nebylo vážné, ale boj o moc v Německu probíhal a bylo by dobré se podívat, s kým se asi Heydrich přetahoval…
Odsun, nebo klidně i vyhnání, se tak stal zlomem, který ukončil dlouhodobé přetahování o Československo. Slovíčka jsou nepodstatná. Naši předkové prostě měli štěstí a mohli tady zůstat, namísto toho, aby slézali komíny německých krematorií. Němci měli smůlu a museli pryč. Ovšem do těch krematorií nemuseli – to je dost podstatný rozdíl mezi osudem jejich a osudem, jaký oni chystali Čechoslovákům.
Naprosto nepochybuji, že při odsunu došlo i k „porušením zákona“ … Ale prosím Vás, jak potom charakterizovat chování Němců nejen během protektorátu. Vždyť pokud by se rakouští poslanci stavěli konstruktivněji k naprosto oprávněným požadavkům slovanského obyvatelstva v c&k monarchii, mohlo mocnářství přežít. Ale … vlastně to není nic nového pod sluncem: Ti, co mají moc ji vždy a všude nadužívají a doufají, že nebudou muset splácet účty. Tentokrát nakonec účty splácelo německé obyvatelstvo Československa. Nemá naprosto smysl zatracovat naše předky, že tak konali, nemá smysl se omlouvat Němcům – oni sami byli účinnými součástkami stroje, který chtěl sešrotovat nás. Není ani důvod se omlouvat za nezákonnosti, ke kterým při odsunu docházelo. Stačí se vcítit do pocitů tehdejších Čechoslováků. A to říkám při vědomí toho, že i z vyprávění prarodičů vím, že ti, co terorizovali v roce 1945 byli těmi, co terorizovali i v letech 1938/39. V peřejích divoké vody neplatí pravidla obvyklá na klidné vodě. Děkujme tedy souhře událostí, že jsme to přežili. Ti „nešťastní“ Němci ostatně také.
Československo tak – a na to upozorňuji – dobrovolně přešlo do sféry vlivu SSSR, protože ani jinou volbu nemělo. Mohlo zůstat součástí Německa … je to blbost, ale je to tak. Mohlo se připojit k SSSR – a k tomu také došlo. Ale v žádném případě nepřipadalo v úvahu připojení k nějakým „západním demokraciím“. To je další historická skutečnost a důvodů pro to bylo dost:
Teď by to chtělo napsat něco o tom, co nám příslušnost k SSSR dala a co vzala. Nic není černé a nic není bílé. Ale o tom až v nějaké další stati.