„Západní“ politici překombinovali a my měli štěstí – Stalin dokázal dovést SSSR k vítězství. Ale to vymezilo i náš další osud.
V souvislosti s obsazením Československa v letech 1938–1939 vystupuje zajímavost: V dějinách je obecně velmi malý prostor pro nějaké kvalifikovanější hodnocení alternativ vývoje. Jde o to, že obecně takřka vždy a takřka všude jsou společenské události výslednicí mnoha sil, pročež je velmi obtížné předjímat skutečné rozložení sil v daném okamžiku a jejich schopnost se projevit. Proto takřka kterákoliv událost může mít velmi široké spektrum dopadů, jenž dopředu nelze předvídat.
Ovšem, pokud se podíváme na meziválečný vývoj a střední Evropu, tak tato doba a toto místo představuje výjimku. Jde o to, že Německo se vlastně drželo Vilémovských představ o potřebě získat kolonie na účet SSSR. No, a protože v SSSR vládli bolševici, viděl celý „vyspělý“ kapitalistický svět rudě a otevřel Německu cestu na východ. A to samozřejmě, kromě jiného, znamenalo obětování (spíše věnování) Československa. Vše v tomto prostoru se soustředilo na souboj Německo-SSSR, přičemž výsledek závisel pouze na silách obou soupeřů. Nebyla zde žádná další síla, která by byla schopná nějakým způsobem změnit výsledek. Je sice pravda, že spojencem SSSR byli USA a Velká Británie, ovšem tito spojenci operovali v odlišném prostoru a s vlastními cíli. Vždyť to byla Velká Británie, kdo Československo odevzdal Německu. Dnes se tomu říká krátkozrakost, ale v tom to nebylo. Šlo o to, že Německo tímto krokem a v této chvíli neznamenalo narušení britské nadvlády nad oceány a zároveň tím Velká Británie Německu vytvořila slušné nástupní podmínky pro boj se SSSR.
Tuto skutečnost si jen málokdo uvědomuje, stejně jako i důsledky tohoto stavu. Prostě zde nebylo žádné jiné řešení, než to, jestli se Německu podaří získat a udržet kolonie, o které stálo anebo ne, za jakých podmínek tato válka skončí a kde a jak budou nakresleny hranice po této válce. To vše záviselo pouze na poměru sil Německa a SSSR. A upozorňuji, že v případě byť i jen dočasného německého vítězství, by následovala fyzická likvidace Čechů. Nevěřící Tomáše upozorňuji, že Reinhard Heydrich byl „pověřený germanizací“ a jmenován „zastupujícím říšským protektorem v Čechách a na Moravě“ byl proto, aby v Čechách provedl vzorovou realizaci svého plánu poněmčení – vyvraždění Čechů. Pouze na dobu války zde byl odklad s ohledem na kvalifikovanou pracovní sílu pro potřeby německé válečné mašinérie.
Jediné, co se v roce 1938 dalo dělat, byla obrana Československa s pomocí SSSR. Beneš udělal kardinální chybu, že ustoupil. Tady neexistují žádná jiná, ani rozumná řešení, třebaže by tato samotná válka s velkou pravděpodobností dopadla špatně. Zase jednalo se o výše uvedenou mocenskou hru a rozhodovalo by se zase nakonec mezi Německem a SSSR. Postavení Čechoslováků by po přímé válečné účasti bylo naprosto jiné a jiné by bylo poválečné uspořádání. Otázkou je počet obětí – tím se často argumentuje, že prý Beneš ušetřil lidi. Ovšem osobně si myslím, že válka by byla rozhodnuta během krátké doby, jak uvádí například i Tuchačevskij, s relativně málo oběťmi a Německo (dosud) nemělo tradici nějakého poválečného teroru. Byl to vlastně stát stojící na Bismarckových základech s jeho pojetím rychlých a vysoce efektivních válečných operacích bez nějakého terorizování obyvatelstva, takže si nemyslím, že by situace Čechoslováků byla o mnoho horší.
Ovšem stalo se, že Stalin dokázal Německo převálcovat – A TAK NÁS ZACHRÁNIL! Pokud budete hledat alternativní řešení, nejsou žádná. Jedinou proměnnou této rovnice je silové postavení SSSR. Pravděpodobně kdokoliv jiný, než Stalin, by byl nucen alespoň dočasně uzavírat mír a dal by Německu příležitost a prostor zrealizovat germanizační plány. Bylo by dobré mít tuto skutečnost na vědomí.