Následník trůnu byl jediný, kdo myslel hlavou a dokázal vytýčit rozumnou cestu. Ten člověk měl i sílu ji prosadit, ale nikdy k tomu nedostal příležitost.
Po sebevraždě Rudolfa, syna Franze Josefa, se následníkem trůnu stává synovec Franze Josefa, František Ferdinand d‘Este. František Ferdinand se oženil s hraběnkou Chotkovou v tzv. nerovnorodém sňatku, tedy jeho děti neměly nárok na trůn. František Ferdinand navíc, jako korunní princ, dopředu jednoznačně deklaroval svoji politickou linii, která znamenala zásadní zlom v organizaci říše. Propagoval zrušení rakousko-uherského dvojstátí a vznik tzv. Spojených států evropských, čímž by konečně došlo k národnostnímu narovnání. Kromě toho byl odpůrcem anexe Bosny a Hercegoviny. Jeho odpůrci tedy byli jasní: německy mluvící Rakušané a Uhři, kteří by ztratili svoji dosavadní dominanci. Nechci vyvolávat nějaké iluze o Františku Ferdinandovi a příchylnosti ke Slovanům, to by bylo zcestné. Ale uvažuji o něm, jako o schopném a rozumném člověkovi, chápajícím problémy říše a odhodlaném věnovat svoje síly rozumnému řešení. František Ferdinand byl uvážlivý a měl „tah na branku“.
No ale, čirou náhodou, při návštěvě Sarajeva na něj 28.6. 1914 vystřelil srbský student Gavrilo Princip. Organizátorem atentátu byl Dragutin Dimitrijevič, z výzvědné služby Srbské armády.
A tady máme pár velkých otazníků: Srbsko bylo zemí, která dokázala obezřetně vymanévrovat a zrodit se na hranicích velkých říší. Dokázala i přežít přechod od jednoho ochránce (Francie) k druhému (Rusko) a postupně přejít z podoby polonezávislého pašalíku k samostatnému království. Kromě toho: Dragutin Dimitrijevič byl v Srbsku popraven. Kdo tedy měl zájem na smrti Františka Ferdinanda, člověka, který slíbil zásadně slavizovat Rakousko-Uhersko? Že by Srbsko, které se nedávno vyhrabalo ze dvou válek? Když ze slavizace Rakouska-Uherska mohlo mít Srbsko prospěch a navíc by se s ním asi dalo mluvit i o Bosně a Hercegovině? A proč byl organizátor atentátu popraven, za koho vlastně kopal? Atentát na Františka Ferdinanda prostě v nejmenším nebyl v zájmu Srbského království!
V detektivkách se klade otázka Qui bene? Kdo z atentátu mohl očekávat největší prospěch? Udělejme si inventuru:
Že by Rusko? A proč vlastně? Rusko mělo na Balkáně své zájmy, soustředěné na dobytí Istanbulu, aby získalo přístup ke Středozemnímu moři. Srbsko bylo krapet stranou a s výjimkou srbského pravoslaví těžko nacházelo společnou notu, což se vzápětí projevilo tím, že Rusové nějak nechápali svoji účast ve válce. První světová válka byla také jednou z příčin pozdějšího revolučního výbuchu v Rusku. Možná pravděpodobnější důvod mohl spočívat v tom, že měli obavu ze silného panovníka, jímž se František Ferdinand mohl stát. Ale to je dost málo.
Německo? Německo se angažovalo v Bulharsku a po porážce Bulharska v 2. balkánské válce snad mohlo chtít nějak přitížit Srbsku. Ale zase že by tím Němci podrazili svého spojence, když vlastně dříve z důvodu dělení sfér vlivu prosazovali slavizaci Rakouska? Kromě toho byl německý císař Vilém II. osobním přítelem Františka Ferdinanda. Nelze to tedy hodnotit jinak, než jako velmi nepravděpodobné.
Francie … no ta se vzdala svého vlivu v Srbsku v 19. století. Proč by se takovým způsobem vracela a jaký zájem za tím mohl být?
Velká Británie … Tak tady by to mohlo být složitější, protože vlastní světovou válku vlastně zahájila britská intrika, kterou chtěla oslabit své potenciální soupeře. Ale zase se mi to zdá trochu přitažené za vlasy. Velká Británie spíše pouze využila situaci.
A tak nezbývá, než se vrátit do samotného mocnářství a opět se podívat na deklarace Františka Ferdinanda a z toho vyplývající obavy dosud dominujících Rakušanů a Maďarů. Ztráta moci je hodně dobrým důvodem pro vraždu a zde je to nabíledni. Bylo by příliš velikou náhodou, kdyby ruka atentátníka byla vedena odjinud, než z rakouských, nebo uherských kruhů zevnitř mocnářství! Za nejpravděpodobnější považuji české Němce (Rakušany), protože právě ti by spadli z velké části do většinově slovanských zemí a museli by se učit česky. Velké náhody se prostě nestávají …
Takže závěr: Atentát na následníka trůnu byl daleko nejspíše důsledkem jasně deklarovaných koncepcí Františka Ferdinanda d‘Este a spáchali jej ti, kteří by na této koncepci nejvíce ztratili – tedy tzv. čeští Němci/Rakušané anebo již poněkud méně pravděpodobně Maďaři. Jsem přesvědčen, že tímto okamžikem byl překročen Rubikon a nebylo návratu: buď zde zůstanou Češi, nebo Němci. Bylo to tři desetiletí před odsunem Němců, ale již tehdy organizátoři atentátu definitivně odmítli poslední rozumné řešení.