Dlouhá vláda France Josefa vzhledem k neschopnosti panovníka přivedla starou říši k zániku.
Nástup mladého, vzdělaného, pracovitého a silného Franze Josefa byl spojen s velkými nadějemi, podpořenými samotným novým vládcem, když přislíbil velké změny, kromě jiného i národnostní narovnání. Jenomže to tak nedopadlo. Zřejmě i organizátorem Ferdinandovy abdikace byl konzervativní Alexandr Bach, který tím sledoval především vlastní zájmy a ty se mu dařilo prosazovat asi desetiletí. Během té doby se žádné sliby nesplnily a politickou linii státu neurčoval Franz Josef (sám zřejmě přes svoje vzdělání nepříliš kompetentní a schopný vymyslet a prosadit nějaká rozumná řešení) ale ultrakonzervativní Bach. Rakousko bylo sice výkladní skříní starých tradic, ale hospodářsky a ideově ve srovnání se svými sousedy ztrácelo, přestože se Bach snažil vylepšit hospodářskou situaci, když třeba zrušil cechovní zvyky a uvolnil cestu rozvoje průmyslu.
V celé nahotě slabost Rakouska vynikla v polovině šedesátých let, kdy bylo Rakousko nuceno čelit sílícímu sjednocujícímu Německu a pokusilo se vzdorovat jeho snaze rozdělit sféry vlivu. Výsledkem byla Prusko-Rakouská válka, v níž proti pružnému a modernímu Německu vedenému fakticky Bismarckem neuspělo a Franz Josef byl nucen hledat za situace nízké důvěry vlastního obyvatelstva nové cesty pro svoji vládu. Tím se stala koncepce Trojmonarchie – panovník se třemi korunami na hlavě a zrovnoprávněným německým, uherským i slovanským obyvatelstvem. Osobně jsem přesvědčen, že když až do té doby Franz Josef nic nevymyslel, nemohl nic vymyslet ani v tuto chvíli. On sám nijak ve vymýšlení koncepcí nevynikal a v jeho okolí nebyl nikdo, kdo by mohl navrhnout takovéto řešení. Ovšem tím, kdo mluvil o slavizaci Rakouska byl Bismarck a proto jsem přesvědčen, že koncept Trojmonarchie byl vlastně jeho.
V této chvíli zajímavá poznámka: Franz Josef fakticky vládne již skoro dvě desetiletí, ale až dosud není korunován! Nyní se tedy připravují hned tři korunovace a jedná se o rozčlenění státu na tři státy se značnou mírou samosprávy. Jenomže německy mluvící obyvatelstvo Čech za pomoci vídeňských hodnostářů přijetí tohoto plánu zabránilo. Franz Josef si tak na hlavu posadil pouze uherskou korunu, o to se asi zasloužila císařovna, když byla asi v příliš velmi dobrých vztazích s uherským magnátem hrabětem Gyulou Andrássim. Ovšem protože nedošlo na českou korunu, nastaly v Čechách problémy a tak si Franz Josef na hlavu neposadil ani rakouskou císařskou korunu. Takže ona c&k monarchie vlastně žádného císaře neměla! Rakousko bylo rozděleno na Předlitavsko a Zalitavsko a bylo řečeno, že úředním jazykem je většinový jazyk. Slované byli v těsné menšině v Předlitavsku i Zalitavsku, dohromady však představovali většinu celé říše. Celé se to kuriózně vyhrotilo po anexi Bosny a Hercegoviny, kdy se Předlitavsko a Zalitavsko přetahovaly o to, aby Bosna a Hercegovina připadly tomu druhému …
Ona blažená léta Franze Josefa tedy tak moc blažená nebyla. Slovanskému obyvatelstvu Franz Josef několikrát nasliboval hory-doly, ale nikdy nic ze slibů nesplnil. Národnostní třenice a neúnosná vnitřní politika Habsburského domu byla příčinou pozdějšího rozpadu c&k monarchie po světové válce. Během vlády Franze Josefa bylo v Čechách 6× vyhlášeno stanné právo. Jeho politika byla prostě pro velkou část obyvatelstva říše nepřijatelná. Rakouští poslanci a úředníci po celou dobu zbývající mocnářství sabotovali snahy o jakoukoliv emancipaci. Jediným kladem byl hospodářský rozvoj a tedy i zlepšení hmotných životních podmínek obyvatelstva, což ovšem bylo jen ve vleku rychle sílícího souseda. Obyvatelstvu to bylo málo.