Od nástupu Habsburků po France Josefa.
Habsburská monarchie byla mnohonárodnostním státem a Habsburkům vlastně bylo jedno, jak kdo žvatlá. Ovšem správa říše musela být jednotná a tak tedy byla německá. To ovšem vedlo k tomu, že německy mluvící obyvatelstvo mělo značné výhody při získávání vysokých úřadů, zatímco ostatní obyvatelstvo mělo tímto výrazně omezené možnosti. Slovanské obyvatelstvo mělo většinu, ovšem většinu funkcí drželi Němci a v Uherském království i Maďaři. Ovšem v Českém království Češi nebyli schopni se prosadit proti německé menšině mající oporu ve Vídni, stejně tak slovanské obyvatelstvo Uher, které nemělo žádnou právní oporu pro svůj jazyk a odkazovalo se na nároky vyplývající z koruny české.
Habsburkové se do krize dostali za císaře Františka, který neuváženým příbuzenským sňatkem přinesl do Habsburského domu slabé potomky. Tak slabé, že jeden z nich, pozdější císař Ferdinand zůstal bezdětný a existuje vážné podezření, že k obojímu otěhotnění manželky jeho bratra Františka Karla musel přiložit … ehm, ruce … k dílu … vězeň ve zlaté kleci, syn Napoleona a Marie Luisy, František Napoleon, vévoda Orlík Zákupský. Ovšem, jednak vévoda Orlík, splniv svoji historickou roli se odebral do nejsoucna, a navíc oba synové Žofie Frederiky byli zdraví a silní, takže habsburský dům rychle zapomněl na nějaké pochybnosti a intenzívně je připravoval na císařskou kariéru.
Situace se stala neúnosnou za vlády Ferdinanda Dobrotivého, posledního rakouského císaře a českého krále. Kromě jiného, Ferdinand byl tak trochu slabomyslný a i jeho zjev nepůsobil zrovna nejlépe. Jeho švagrová a matka France Josefa situaci hodnotila slovy: „Blbec, jako reprezentant koruny.“ Vídeňský dvůr se tedy pod tlakem revolučních událostí roku 1848 rozhodl vyměnit císaře, jenomže Ferdinand odmítl abdikovat, že prý jeho moc pochází od Boha. Situaci vyřešil jistý dvořan, jenž přes sebe hodil prostěradlo a v noci císaře „přesvědčil“, že Bůh si žádá změnu na trůně …
Ještě k Ferdinandovi: On to asi až takový pitomec nebyl, protože po abdikaci do své, překvapivě poměrně pozdní smrti, dokázal nahospodařit dost veliký majetek, který umožnil Franci Josefovi přežít až do světové války. I když to třeba nemuselo být jeho vlastním dílem, dokázal nalézt lidi, kteří přivedli jeho panství k rozkvětu, což mu mnozí vládci, a vlastně i jeho synovec, mohli závidět.