Vzestup přemyslovské moci byl podmíněn příchodem nového obyvatelstva.
České země byly asi poměrně řídce osídlené, takže když se panovníci s ohledem na zvýšení svých příjmů, zcela logicky je napadla kolonizace novým obyvatelstvem, nejlépe z vyspělých končin, tedy z Němec. První kolonizace proběhla v 11. století, druhá ve 13. století. Tragédií těchto kolonizací bylo to, že německé obyvatelstvo získalo vlastní zákonodárství. Dvojí právo je dvojí spravedlnost, zvláště za situace, kdy u vládce začala převažovat jen jedna strana – německá.
Další zajímavostí je druhá kolonizace: to vlastně nebyli Němci, ale původně katarští vyhnanci z Languedocu na jihu Francie, kteří se po vyhnání usídlili v oblasti Černého lesa. O století později je zlanařili verbíři Přemysla II. a zavítali do Čech. Tito lidé přinesli nejen vzdělanost a vyspělé hospodaření, ale i církevní herezi a z Katarů se stali kacíři. Tuto situaci napravil až Václav IV., kdy se situace vyhrotila a hrozila rozpadem království. Václav IV. zrušil německé zemské desky a výsledkem je to, že dnes nevíme, že před Janem Husem v Čechách bylo za herezi upáleno několik desítek lidí. Husitská revoluce měla řadu příčin, mezi jinými prostě šlo o první pokus o narovnání vztahů mezi Čechy a Němci.
Po husitských válkách v Čechách ubylo obyvatelstva a noví vládci, zase tento problém řešili, jako ti předchozí – nová kolonizace a zase většinu příchozích tvořilo německy mluvící obyvatelstvo.
Podobně probíhala německá kolonizace v dalších slovanských krajích. Neznám podrobnosti, ale asi to bylo podobné, jako v Čechách a s podobnými dopady.