• Poradenství
• Počítačoviny
• Zdravověda
• Dějiny
• O Václavících
• Životopis
• Kontakt

Pár slov o dýchání

Složení vzduchu v plicích

Pro začátek trochu matematiky. Zkusíme si spočítat, kolik vlastně máme kyslíku v plicích v závislosti na tom, jak dýcháme. Tedy nejprve nějaké údaje (z webů http://www.chts.xf.cz a http://www.medicina.cz):

Obsah kyslíku ve vzduchu	~21%
Obsah kysličníku uhličitého ve vzduchu	~0,04%
Dechem se koncentrace kyslíku sníží o	~4 %
Zbytkový objem plic	~1,5 l
Vitální objem plic	~4 l
Běžný klidový nádech	~0,5 l
Mrtvý prostor dýchacích cest	~0,15 l
Rezervní objem plic při výdechu	~1 l
Rezervní objem plic při nádechu	~3 l
Klidová ventilace plic	~7,5 l/min

Uváděná data jsou vlastně trochu zjednodušená, výpočty taktéž, jde spíše o názornost tendencí a jednoduchost výpočtu, než o přesnost. Zkusíme si s těmi čísly trochu pohrát, tedy budeme zjednodušeně počítat, jaká je koncentrace kyslíku a kysličníku uhličitého v okamžiku dokončení nádechu. Vzoreček bude:

C = (C_vzd.V_vzd + C_r.V_r + C_m.V_m) / (V_vzd + V_r + V_m)

kde C je koncentrace a V je objem, indexy vzd značí vzduch, r rezervní objem a m mrtvý objem

Uvažujme 3 případy:

1. Budeme uvažovat běžný výše uvedený klidový dech, tedy rezervní objem plic při výdechu 1 l (tím myslím to, že vynuceným výdechem bych mohl po výdechu ještě litr vzduchu vydechnout) a nádech 0,5 l. To znamená ~15 dechů za minutu. Nadechujeme vzduch s 21% kyslíku a 0,04% kysličníku uhličitého. Ve výdechu máme ~17% kyslíku a 4% kysličníku uhličitého.
2. Zkusme si uvědomit, jaký dech je obvyklý u nemocných lidí: je mělký a často nejsou schopni se donadechnout. Tedy řekněme rezervní objem plic při výdechu 1,5 l a nádech 0,25 l. To znamená ~30 dechů za minutu, což myslím není u mnoha nemocných nereálné číslo. Koncentrace stejné, jako výše.
3. A do třetice zkusme, co s tím udělá trochu hlubší dech, tedy třeba rezervní objem plic při výdechu 0,5 l a nádech 1 l. To znamená ~7,5 dechů za minutu, koncentrace jako výše.

Výsledky máme v tabulce. Je vidět, že ačkoliv minutová ventilace plic je ve všech případech stejná, máme pokaždé jiné množství kyslíku i kysličníku uhličitého v plicích. V těle máme samozřejmě čidla, která sledují koncentraci plynů v krvi a podle toho upravují dech, tedy v druhém případě (málo kyslíku) se bude dech ještě zrychlovat, ve třetím případě (hodně kyslíku) se bude dech zpomalovat. To znamená, že pro zajištění stejného množství kyslíku v druhém případě spotřebujeme více energie, zatímco ve třetím případě méně energie. Na závěr upozorňuji, že tak, jak je jasně škodlivý nedostatek kyslíku, je stejně škodlivý i přebytek kyslíku.

dech	koncentrace kyslíku	koncentrace kysličníku uhličitého
ad1) obvyklý	~18,2 %	~2,8 %
ad2) mělký	~17,5 %	~3,5 %
ad3) hluboký	~19,4 %	~1,6 %

Pokud si zkusíme uvedená čísla porovnat, zjistíme, že koncentrace kyslíku se moc nemění; ve druhém případě nám ho chybí nějakých 4% a ve třetím případě ho máme navíc nějakých 6%. Ani jeden z těchto případů nepředstavuje nějakou tragédii, nebo výhodu. Těch pár procent je na úrovni změny parciálního tlaku kyslíku v průběhu vysokohorských tůr v našich velehorách… Zajímavější je koncentrace kysličníku uhličitého, kterého máme v druhém případě skoro o čtvrtinu více a ve třetím případě o více jak 40 % méně! To představuje obrovské změny parciálního tlaku kysličníku uhličitého v plicích a tedy velký rozdíl na „vysávání“ CO₂ z krve. V každém případě je na první pohled jasné, že když se naučíme hlubší dech, ušetříme svoje síly a usnadníme tím i tkáňové dýchání. Ne náhodou jógíni k dechu říkají, že „abychom mohli nádobu naplnit, musíme ji nejprve vyprázdnit“. K tomu nutně vyvstává otázka: Je mělký dech následkem nemoci, nebo její příčinou? Tyto výpočty zcela jasně ukazují, že mělký dech může mít na vzniku nemoci velký podíl.

Charakteristika dechu

Z uvedeného vyplývá, na co se zaměřit: Na hluboký výdech a následně hluboký nádech. Opravdu to je v tomto pořadí, v žádném případě nemá cenu zkoušet hluboký vdech, dokud pořádně nevydechnu. V dalším zůstanu u toho, s čím jsem alespoň trochu seznámen – u jógy. V józe se hovoří o plném jógovém dechu, složeném ze tří dílčích dechů. Každý ten dílčí dech má své vlastnosti a pro zdraví má určité, nenahraditelné přínosy. Samostatnou kapitolu potom představuje dechová rytmika jako klíčový prvek harmonizace.

1. Dech břišní, nebo také dech brániční. Tento dech představuje (nebo spíše měl by představovat) hlavní prostředek plicní ventilace, přinášející většinu kyslíku a odvádějící většinu kysličníku uhličitého. Kromě toho vystupuje jeho vliv na břišní dutinu a orgány v ní uložené. Dechový pohyb vykonává bránice, což je skupina svalů na jedné straně spojená a na druhé straně připojená k hrudnímu koši a páteři. Stažením se bránice sníží, což vyvolá nádech do dolní části plic. A také zmenšení dutiny břišní a její vytlačení … no všude dokola, nejen dopředu do břicha – to je ostatně jedna z velkých chyb při břišním dýchání. Dech se má rozlít kolem dokola, tedy do boků i do zad. Stlačení břišní dutiny znamená stlačení orgánů a cév v ní uložených. Tlak na orgány vlastně znamená jejich účinnou masáž. Buďme si jisti, že ty břišní orgány tu masáž potřebují, protože, v důsledku evoluce, s ní vlastně počítají. Pokud ale dýchám pouze do břicha dopředu, neprobíhá, například, masáž ledvin. No a periodické stlačování a uvolňování velkých břišních cév vybavených chlopněmi znamená … ano, podporu pro práci srdce! Uvádí se, že správné břišní dýchání sníží zátěž srdce asi o 10%.
2. Dech hrudní. Ani zde to není zrovna jednoduché a většina lidí to vlastně nezvládá. Jsou vlastně dva druhy hrudního dechu. Z latiny lze přeložit jako dech ‚pumpoidní‘ a dech ‚kýbloidní‘. Ten první znamená, že se nám při dechu pohybuje hrudní kost podobně, jako rameno klasické pumpy na vodu. Při nádechu nahoru, při výdechu dolů. Takto chápe hrudní dýchání většina lidí. A to je špatně, protože to vede k zatuhnutí celého hrudního koše a následně i hrudní páteře. Z toho potom vyplývají potíže a bolesti krční a bederní páteře. Hrudní dech mají vykonávat žebra pohybující se nahoru a dolů podobně, jako držadlo kýble – od toho pochází latinský název. Tedy s nádechem se hrudník rozšiřuje a s výdechem zužuje. Tímto dechem se naplňují střední části plic.
3. Dech podklíčkový. Tímto dechem se naplňují plicní hroty, přičemž jeho zvláštností je, že ho většina lidí vlastně nezná. Je také nejnáročnější na nácvik a podle mých zkušeností, ani za klidu, nestačí zajistit dostatečnou plicní ventilaci. Jeho absence však představuje vážnou komplikaci pro imunitu, přesněji řečeno nedostatečná ventilace plicních hrotů je do značné míry zodpovědná za infekce dýchacích cest.

Jak dýchat

Zase příště …

diskuze

přidej diskuzní příspěvek