Pár slov o dýchání
autor: Juraj Václavík, ze dne: 28.05.2010
Dýchání nás provází po celý život, od narození až do smrti.
Dýchání, to je nádech, výdech, nádech .. a tak pořád dokola – takže
to je vlastně jednoduché. Nebo, že by ne?
Složení vzduchu v plicích
Pro začátek trochu matematiky. Zkusíme si spočítat, kolik vlastně máme
kyslíku v plicích v závislosti na tom, jak dýcháme. Tedy nejprve nějaké
údaje (z webů http://www.chts.xf.cz a http://www.medicina.cz):
Obsah kyslíku ve vzduchu |
~21% |
Obsah kysličníku uhličitého ve vzduchu |
~0,04% |
Dechem se koncentrace kyslíku sníží o |
~4 % |
Zbytkový objem plic |
~1,5 l |
Vitální objem plic |
~4 l |
Běžný klidový nádech |
~0,5 l |
Mrtvý prostor dýchacích cest |
~0,15 l |
Rezervní objem plic při výdechu |
~1 l |
Rezervní objem plic při nádechu |
~3 l |
Klidová ventilace plic |
~7,5 l/min |
Uváděná data jsou vlastně trochu zjednodušená, výpočty taktéž, jde
spíše o názornost tendencí a jednoduchost výpočtu, než o přesnost.
Zkusíme si s těmi čísly trochu pohrát, tedy budeme zjednodušeně
počítat, jaká je koncentrace kyslíku a kysličníku uhličitého
v okamžiku dokončení nádechu. Vzoreček bude:
C = (Cvzd.Vvzd +
Cr.Vr +
Cm.Vm) / (Vvzd +
Vr +
Vm)
kde C je koncentrace a
V je objem, indexy vzd značí vzduch, r
rezervní objem a m mrtvý objem
Uvažujme 3 případy:
- Budeme uvažovat běžný výše uvedený klidový dech, tedy rezervní
objem plic při výdechu 1 l (tím myslím to, že vynuceným výdechem bych
mohl po výdechu ještě litr vzduchu vydechnout) a nádech 0,5 l. To znamená
~15 dechů za minutu. Nadechujeme vzduch s 21% kyslíku a 0,04% kysličníku
uhličitého. Ve výdechu máme ~17% kyslíku a 4% kysličníku
uhličitého.
- Zkusme si uvědomit, jaký dech je obvyklý u nemocných lidí: je mělký
a často nejsou schopni se donadechnout. Tedy řekněme rezervní objem plic
při výdechu 1,5 l a nádech 0,25 l. To znamená ~30 dechů za minutu, což
myslím není u mnoha nemocných nereálné číslo. Koncentrace stejné,
jako výše.
- A do třetice zkusme, co s tím udělá trochu hlubší dech, tedy třeba
rezervní objem plic při výdechu 0,5 l a nádech 1 l. To znamená
~7,5 dechů za minutu, koncentrace jako výše.
Výsledky máme v tabulce. Je vidět, že ačkoliv minutová ventilace plic
je ve všech případech stejná, máme pokaždé jiné množství kyslíku
i kysličníku uhličitého v plicích. V těle máme samozřejmě čidla,
která sledují koncentraci plynů v krvi a podle toho upravují dech, tedy
v druhém případě (málo kyslíku) se bude dech ještě zrychlovat, ve
třetím případě (hodně kyslíku) se bude dech zpomalovat. To znamená, že
pro zajištění stejného množství kyslíku v druhém případě
spotřebujeme více energie, zatímco ve třetím případě méně energie. Na
závěr upozorňuji, že tak, jak je jasně škodlivý nedostatek kyslíku, je
stejně škodlivý i přebytek kyslíku.
dech |
koncentrace kyslíku |
koncentrace kysličníku uhličitého |
ad1) obvyklý |
~18,2 % |
~2,8 % |
ad2) mělký |
~17,5 % |
~3,5 % |
ad3) hluboký |
~19,4 % |
~1,6 % |
Pokud si zkusíme uvedená čísla porovnat, zjistíme, že koncentrace kyslíku
se moc nemění; ve druhém případě nám ho chybí nějakých 4% a ve
třetím případě ho máme navíc nějakých 6%. Ani jeden z těchto
případů nepředstavuje nějakou tragédii, nebo výhodu. Těch pár procent
je na úrovni změny parciálního tlaku kyslíku v průběhu vysokohorských
tůr v našich velehorách… Zajímavější je koncentrace kysličníku
uhličitého, kterého máme v druhém případě skoro o čtvrtinu více a ve
třetím případě o více jak 40 % méně! To představuje obrovské změny
parciálního tlaku kysličníku uhličitého v plicích a tedy velký rozdíl
na „vysávání“ CO
2 z krve. V každém případě je na první
pohled jasné, že když se naučíme hlubší dech, ušetříme svoje síly a
usnadníme tím i tkáňové dýchání. Ne náhodou jógíni k dechu
říkají, že „abychom mohli nádobu naplnit, musíme ji nejprve
vyprázdnit“. K tomu nutně vyvstává otázka: Je mělký dech následkem
nemoci, nebo její příčinou? Tyto výpočty zcela jasně ukazují, že
mělký dech může mít na vzniku nemoci velký podíl.
Charakteristika dechu
Z uvedeného vyplývá, na co se zaměřit: Na hluboký výdech a následně
hluboký nádech. Opravdu to je v tomto pořadí, v žádném případě nemá
cenu zkoušet hluboký vdech, dokud pořádně nevydechnu. V dalším zůstanu
u toho, s čím jsem alespoň trochu seznámen – u jógy. V józe se
hovoří o plném jógovém dechu, složeném ze tří dílčích dechů.
Každý ten dílčí dech má své vlastnosti a pro zdraví má určité,
nenahraditelné přínosy. Samostatnou kapitolu potom představuje dechová
rytmika jako klíčový prvek harmonizace.
- Dech břišní, nebo také dech brániční. Tento dech představuje (nebo
spíše měl by představovat) hlavní prostředek plicní ventilace,
přinášející většinu kyslíku a odvádějící většinu kysličníku
uhličitého. Kromě toho vystupuje jeho vliv na břišní dutinu a orgány
v ní uložené. Dechový pohyb vykonává bránice, což je skupina svalů na
jedné straně spojená a na druhé straně připojená k hrudnímu koši a
páteři. Stažením se bránice sníží, což vyvolá nádech do dolní
části plic. A také zmenšení dutiny břišní a její vytlačení … no
všude dokola, nejen dopředu do břicha – to je ostatně jedna z velkých
chyb při břišním dýchání. Dech se má rozlít kolem dokola, tedy do boků
i do zad. Stlačení břišní dutiny znamená stlačení orgánů a cév
v ní uložených. Tlak na orgány vlastně znamená jejich účinnou masáž.
Buďme si jisti, že ty břišní orgány tu masáž potřebují, protože,
v důsledku evoluce, s ní vlastně počítají. Pokud ale dýchám pouze do
břicha dopředu, neprobíhá, například, masáž ledvin. No a periodické
stlačování a uvolňování velkých břišních cév vybavených chlopněmi
znamená … ano, podporu pro práci srdce! Uvádí se, že správné břišní
dýchání sníží zátěž srdce asi o 10%.
- Dech hrudní. Ani zde to není zrovna jednoduché a většina lidí to
vlastně nezvládá. Jsou vlastně dva druhy hrudního dechu. Z latiny lze
přeložit jako dech ‚pumpoidní‘ a dech ‚kýbloidní‘. Ten první
znamená, že se nám při dechu pohybuje hrudní kost podobně, jako rameno
klasické pumpy na vodu. Při nádechu nahoru, při výdechu dolů. Takto chápe
hrudní dýchání většina lidí. A to je špatně, protože to vede
k zatuhnutí celého hrudního koše a následně i hrudní páteře. Z toho
potom vyplývají potíže a bolesti krční a bederní páteře. Hrudní dech
mají vykonávat žebra pohybující se nahoru a dolů podobně, jako držadlo
kýble – od toho pochází latinský název. Tedy s nádechem se hrudník
rozšiřuje a s výdechem zužuje. Tímto dechem se naplňují střední
části plic.
- Dech podklíčkový. Tímto dechem se naplňují plicní hroty, přičemž
jeho zvláštností je, že ho většina lidí vlastně nezná. Je také
nejnáročnější na nácvik a podle mých zkušeností, ani za klidu,
nestačí zajistit dostatečnou plicní ventilaci. Jeho absence však
představuje vážnou komplikaci pro imunitu, přesněji řečeno nedostatečná
ventilace plicních hrotů je do značné míry zodpovědná za infekce
dýchacích cest.
Jak dýchat
Zase příště …
zobrazeno 5398x
diskuze
přidej diskuzní příspěvek