Další povídání je o fantastickém světě čínské medicíny, která je však silně závislá na staré čínské filozofii. Podle jistého článku z časopisu Lékárna je čínská medicína nejpoužívanějším zdravotnickým systémem na tomto světě. Pokusím se uvést, pro našince snad pochopitelným způsobem, její nejhrubší základy a východiska.
Čínská filozofie je pro nás dosti obtížně pochopitelný svět – protože jsme zkaženi jednak náboženskou filozofií zavedenou Achnatonem, jednak řeckým teoretickým ověřováním hypotéz.. Nejsme schopni, spíše nemáme zájem, se ponořit do filozofických textů, které za svoji existenci neztratily nic na svém významu a tak tvrdíme, že to není nic pro západního člověka. Ano, pro člověka s klapkami na očích to skutečně zajímavé není. Nejsme schopni akceptovat myšlenku, že jsme nespolkli všechnu moudrost světa a že tedy zaručeně víme, co správné je a co není (viď, spolku Sisyfe). Čínský svět ovšem stojí jinak, samotná filozofie dokonce není ani antropocentrická. Pro začátek si stačí uvědomit, že prakticky v čínské medicíně absentující chirurgie je důsledkem příliš malého počtu válek, které Číňané vedli, už to o něčem vypovídá.
Čínská filozofie (a zdravověda) je vlastně založena na duální povaze hmoty, využívá principů moderní termodynamiky a vlnové mechaniky. Sakra, to nějak nejde dohromady, ti Číňané s tím přišli o jenom několik tisíciletí dříve! To jenom my, západní lidé, si pořád myslíme, že teoretická fyzika začíná tam, kde končí zdravý rozum a o „Darwina“ se dodnes vede boj v soudních síních „nejvyspělejších“ společností. Zatím specifickou vlastností čínského světa je až neuvěřitelná univerzalita obecných principů, které lze bez jakýchkoliv změn realizovat v nejrůznějších oblastech života – v astronomii, teoretické fyzice, životním stylu i v medicíně a to dnes, stejně jako za časů Žlutého císaře (Imhotepův současník, před ~4700 léty), jehož rádce Čchi Po hovořil „zkažené součastnosti a o starých, dobrých, zašlých časech…“.
Základem čínské filozofie je pohled na svět skrze jeho dynamiku. Ta dynamika je umožněna energií, jako principem. Energie vzniklá zvlněním „ničeho“ se rozpadá na polární systém mužské (jang) a ženské (jin) síly, z jejichž spojení vzniká nejprve časoprostor a v něm celý tento svět. Starý taoistický popis je jen květnatěji vyjádřený popis používaný moderní astrofyzikou. Dynamika tohoto světa je vyjádřena symbolickým učením o 5 prvcích – vodě, dřevu, ohni, popelu-zemi a kovu. Tento mechanizmus má svoje pevné a jednoduché zákonitosti, jejichž pochopení dává možnost „objektivního hodnocení situace“.
Živé tělo je systém s autonomním vnitřním energetickým oběhem, přičemž nerovnováha tohoto oběhu je příčinou nemoci. Samotný vnitřní oběh energie sice nejsme schopni přímo sledovat, ale jsme schopni sledovat jeho projevy a na základě tisíciletých pozorování je hodnotit a podle opět tisíciletími ověřených postupů můžeme obnovovat rovnováhu a nastolovat tak zdraví. Těmi projevy jsou vedle samotných projevů nemoci také prostředí ve kterém žijeme, vzhled a určité tělesné a povahové rysy. Oním autonomním energetickým oběhem je 12 hlavních energetických drah, které se dělí na jinové (vzestupné) a jangové (sestupné). Na západě jsme si jednotlivé dráhy spojili s „hlavními orgány“. Těmi jsou jednak jinové – plné orgány (játra, srdce, slinivka+slezina, plíce a ledviny), jednak s nimi spřažené jangové – duté orgány (žlučník, tenké střevo, žaludek, tlusté střevo a močový měchýř. Zajímavostí je to, že tento systém existuje nejen pro člověka, ale prakticky identický a používaný systém existuje pro drůbež, psy, vepře a koně, přičemž není důvod vyloučit ostatní zvířenu. Léčba poruch spočívá v regulaci oběhu energie (typicky akupunkturou), případně v jejím doplňování (typicky moxou – požehováním). Akupunktura a moxa je ovšem doplňována dalšími prostředky, jako jsou byliny, ale vlastně i vhodné oblečení, bydlení apod. … u nichž se opět hodnotí … jejich jin-jangový potenciál. Požadavkem tedy je obnovit rovnováhu, čínská medicína tak je v zásadě alopatickou medicínou, podobně, jako oficiální západní medicína.
Ovšem západní medicína se od té čínské dost liší. Důvodem asi bude ono teoretické ověřování hypotéz a Achnatonova revoluce, která zavedla ideovou intoleranci. V Číně ovšem naštěstí byli takovéhoto vývoje ušetřeni, takže zůstala zachovaná původní filozofie jako pomocný aparát pomáhající přežít na tomto světě. A tato filozofie říkala, že nemusím znát princip nějakého děje, důležité je to, že ho umím využít ku svému prospěchu. Kromě toho, pokud bych se teoreticky zaobíral otázkou, může-li nějaký děj nastat, tak na základě svých nedokonalých znalostí nejsem schopen vyloučit chyby ve svých úvahách, proto jsou takovéto úvahy zbytečné, ba dokonce nežádoucí. Jediným způsobem, jak ověřit nějakou hypotézu, je tedy praxe. Takové prostředí tedy dalo vznik velice obecným konstrukcím, které tvoří základ filozofie označované jako Chuang-Lao. Aplikací této filozofie je „představa“ o energetických drahách, které sice nikdo nikdy neviděl, s jejichž pomocí však lze relativně snadno a nesmírně účinně zasahovat do činnosti jednotlivý orgánů a z našeho pohledu dosahovat prakticky „zázraků“. Kromě toho jsem si všiml, že čínská medicína v této pozici vystupuje velice „sebevědomě“ – tedy v tom ohledu, že lze velice přesně, prakticky objektivně určit prognózu. Závisí to ovšem na přesném pozorování jemných příznaků a rozboru situace, tedy na schopnosti aplikovat je v „systému 5 prvků“ a vyhodnotit jejich důsledky.
Důležité je ovšem umět správně pacienta vyšetřit, přičemž toto vyšetření má charakter vyhodnocování hologramu našeho těla. Zjednodušeně naše tělo má řadu displejů, které zobrazují určité informace a záleží na tom, jak v těchto displejích umí lékař číst. Čím více podrobností lékař zaznamená a spojí do celkového obrazu, tím přesněji může zacílit léčbu a tím přesněji může stanovit prognézu. Tím se vracím k našim medikům, kteří tedy prý již nebudou muset věnovat tolik úsilí propedeutice…
Z výšeuvedeného vyplývá, že stěžejní oblastí čínské medicíny je orgánové lékařství, které myslím nemá na tomto světě konkurenci.